Vydělat si pár tisíc tím, že své auto nabídnu k pronájmu dalším lidem, je pro leckoho lákavá představa. Není tak divu, že množství soukromých automobilů určených ke sdílení každoročně roste. Podle Asociace českého carsharingu je v Česku aktuálně v nabídce 1 254 sdílených vozidel. Loni to bylo 1 130 a třeba v roce 2015 pouhých 90 vozů. Čísla za letošek ale patrně budou o stovky vyšší, protože jen HoppyGo hlásí 2 300 sdílených automobilů

Sdílení je samozřejmě rizikové, pro někoho je už jen samotná představa, že někdo cizí sedá za volant jeho opečovávaného vozu, nepřijatelná. Ale pokud máte auto bez většího „citového vztahu“ a jezdíte málo, možná je to pro vás způsob relativně snadného přivýdělku. Zejména pokud bydlíte ve větších městech, protože v případě malých měst či vesnic je poptávka vozů ke krátkodobému pronájmu výrazně nižší.
Před tím, než vezmete do ruky kalkulačku, je nutné vědět dvě věci – příjmy z carsharingu se daní a dané auto musí mít speciální pojištění. Příjmy z pronájmu svého automobilu musí nejenom právnická, ale i fyzická osoba uvést ve svém daňovém přiznání, pokud přesáhne určitou část. V případě fyzických osob je to částka 30 000 korun za rok (Ostatní příjmy dle § 10).

Finanční úřad obvykle na nové formy sdílení realizované díky moderním technologiím reaguje s několikaletým zpožděním, což byl případ Uberu, Airbnb a dalších podobných služeb v Česku. Od provozovatelů pak „berňák“ chtěl zpětně peníze za poslední tři roky (více už nejde, je zde promlčecí lhůta).

Sdílená vozidla mají vyšší sazbu pojistného
Méně se také ví, že automobil určený ke sdílenému pronájmu je třeba pojistit speciální sazbou. Ta je obecně zhruba dvojnásobně vyšší než u běžně provozovaného vozidla. Pokud je vozidlo pronajímáno za úplatu, pak je nezbytné mít v pojistné smlouvě zvoleno užití vozidla jako „půjčovna“.

Platí to i v případě pronajímání vozidla v rámci carsharingových službeb a vyšší je sazba jak za povinné ručení, tak i za havarijní pojištění. U některých provozovatelů, například HoppyGo, nemusí mít pronajímatelé havarijní pojistku sjednanou, pojištění kryje přímo carsharingová firma. Ale pravidlem to není, takže je dobré vždy důkladně číst smluvní podmínky.
„U sdílených automobilů platí přísnější sazby pojistného než u aut, která používá pouze sám klient nebo jeho nejbližší rodina. Zohledňuje se tím možný „lhostejnější“ postoj řidičů, kteří si „cizí“ vůz nakrátko vypůjčí,“ říká Eva Svobodová, tisková mluvčí pojišťovny Uniqa.

„Vozidlo, které je užíváno jako půjčovna, je vnímáno jako rizikovější než vozidla s běžným užitím, tomu tedy odpovídá i vyšší pojistné. Konkrétní výši přirážky však nelze obecně říci, protože vždy záleží na konkrétních vstupních parametrech pojištění,“ uvádí Jan Marek z Generali Česká pojišťovna.

Pojišťovna může krátit plnění
Lhát se ani při sjednávání pojištění nevyplácí. Pokud by v případě zaviněné nehody pojišťovna zjistila, že jde o automobil zapůjčený za úplatu, krátila by plnění škody. Při případné škodě je ovšem nutné rozlišovat, zda jde o událost hrazenou z povinného ručení nebo z havarijního pojištění.
„Zákonné povinné ručení plní poškozenému v plné výši, aniž by měla pojišťovna možnosti postihnout řidiče, který má auto pojištěné pouze privátně, a přitom jej za úplatu sdílí. Účel použití auta není mezi tzv. postižními důvody, na základě nichž by bylo možné klienta penalizovat. Ale je možné následně smlouvu vypovědět, protože byla sjednána s jinou sazbou, než platí pro carsharing,“ dodává Svobodová.

Možná vás napadne, jak je to v případě, že automobil bezplatně zapůjčíte kamarádovi a on jej poškodí. V tomto případě škodu kryje standardní havarijní pojištění (z běžné pojistky). Carsharing je ale – jak jste četli o pár odstavců výše – o něčem jiném.

24.8.2021

[315]

Nahoru